PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je pozitivní vědět, že se zkracují reakční časy domácí scény na zahraniční dění. Tytam jsou doby, kdy se do naší redakce valily nahrávky kapel, jež se s desetiletým zpožděním tváří jako moderní. Ač si o škatulce djent můžu stále myslet své, one man projekt Tomáše Raclavského přesně splňuje veškeré charakteristické rysy tohoto stále relativně nového metalového subžánru.
Nebývá však zas tak častým zvykem, aby se v tomto teritoriu rodily čistě instrumentální nahrávky. Prakticky pro každý žánr platí, že postavit svoji tvorbu bez podpory vokálů s sebou nese i značná úskalí, což pro djent platí možná dvojnásob. Problém je zdánlivě jednoduchý. Jak zatraktivnit to kolem v zásadě stereotypní rytmiky plné lámaných beatů. Jak našroubovat atraktivní motivy na zlověstně znějící podladěné kytary tak, aby to ve výsledku dávalo nahrávku, u které bude jen minimum šťouralů řešit její žánr, ale naopak většina uznale pokývne nad jednotlivými kompozičními i produkčními vychytávkami?
Talentovaný multiinstrumentalista ze severočeských Teplic si dokázal najít jednu z možných cestiček. I když se mu na první pohled dá vytknout několik nedotažeností anebo zatím nepříliš vysokou úroveň originality, výsledný tvar debutového alba jeho projektu MODERN DAY BABYLON je však více než slušný.
V hudbě samotné je cítit snaha svléknout pevnou žánrovou svěrací kazajku a jednotlivé ve své podstatě stylově úporné kompozice vyzdobit do méně formálního hávu. V praxi to znamená silný příklon k tomu, co zvykneme nazývat progresivním metalem. Kombinace obhroublého kytarového spodku, jež je ve své těžkotonážnosti pevně připoután k zemi, a vzletné melodiky, plné kytarových vyhrávek a klávesových ozdob funguje překvapivě dobře a jen s minimem míst, kde to celé spolu příliš nedrží pohromadě.
Kytarová hra je v podání Raclavského něčím, na čem se dá stavět naprosto neochvějně. Jednotlivé motivy nepostrádají nápad, do celkové koncepce té či oné skladby přesně zapadají a dobře tak vyplňují jejich prostor tam, kde by díky absenci vokálů vznikal hluchý prostor. Díky tomu se tak myslím celkem úspěšně katapultuje z kokpitu obsazeného sezónními lovci trendů. Samotné poznávací znaky djentu jsou zde použity sice jako výrazný identifikační prostředek, ovšem je chvályhodné, že „The Manipulation Theory“ se nehodlá omezovat pouze na poněkud méně bohatý výrazový rejstřík, jenž tento „kovový“ směr dokáže nabídnout.
Že však nemusí zůstat pouze u opuštěného prostoru u mikrofonu, dokazuje v závěru umístěná verze skladby „Shivers“, v níž si zahostoval zpěvák brněnské kapely CINZANA BIANCA Zdeněk Lipenský. Na možná nejlepší kompozici z celé nahrávky, jež už i v své „původní“ podobě nabízí výborně vyvážený koncentrát Raclavského muzikantského a kompozičního talentu se schopnosti pozorného studia svých vzorů, čehož výsledkem je vskutku strhující záležitost, jsou přidány ještě i vokální party a to tak, že to její celkovou náladu nijak nenaruší. Právě naopak.
Ve výsledku velmi příjemný a nenucený poslech zatím jen poodkrývající možný budoucí vývoj jednoho českého talentovaného hudebníka. Z „The Manipulation Theory“ je už teď cítit aspiraci jít vlastní cestou. Těšme se na to.
Díky nahrávkám jako je tato nemůžu o djentu hovořit jako o bohapustém a prázdném trendu.
7,5 / 10
Tomáš Raclavský
- všechno
+ hosté:
David M. Micic
- sólo v Universal Intelligence
Z. Lipenský
- vokály v Shivers
1. Key Of Existence (Intro)
2. The Signs
3. Instant Djentleman
4. Hearse The Halo
5. The Unknown Guest
6. Shivers
7. Universal Intelligence
8. Analog Love (Outro)
9. bonus: Shivers (featuring Z. Lipenský)
The Manipulation Theory (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Music Media House
Stopáž: 33:23
Produkce: Tomáš Raclavský
MODERN DAY BABYLON je jedním z nejnadějnějších mladých projektilů domácí moderní tvrděrockové scény. S přehledem lze říci, že Tomáš Raclavský jak nápady, tak produkcí drží krok s dobou a navíc je obdařen dostatkem talentu tak, aby jeho hudební snažení nebylo jen tupým vykrádáním djentového trendu. Na debutové desce je slyšet záměr, cit pro svěží současnou aranž a úmysl. Je cítit, že toto dílo nevzešlo z náhodného garážového jamu, kde si banda kluků, kteří naposlouchali tři zásadní žánrové kapely řekli, že chtěj hrát „něco jako …“. Je citelně znát, že si někdo z aranžemi pohrál a vychytal hluchá místa tak, aby instrumentální hudba posluchače nenudila. A ačkoliv je na albu cítit touha přiblížit se vzorům jakými jsou Tosin Abasi, nemohu říci, že jde o jejich vykrádání, ale spíše vzdání holdu hudebnímu směru, který tyto lidé nastartovali a to s dostatečným množstvím aranžérského umu, aby toto vzdání holdu nebylo jen prázdným plácnutím do vody. „The Manipulation Theory“ se snad dá vytknout jen to, že by se místy mělo zapracovat na větším provázání jednotlivých motivů, aby jednotlivé skladby v několika místech nezněy jako přehlídka samostatných nápadů a zapadaly do jednoho celku. Jsem však přesvědčen, že Tomáš pokud na sobě bude dál pracovat, tak je jedním z mála lidí, kteří mají šanci se prosadit i mimo hranice naší republiky.
Poté, co se před nějakým časem postavilo do čela trendů instrumentální trio ANIMALS AS LEADERS, vyrojilo se po celém světě mnoho podobných djent-instrumentálních spolků, které se snaží Američany napodobit. Tento trend se samozřejmě nevyhnul ani České republice a MODERN DAY BABYLON jsou toho důkazem. Našinci sice ze současného djentového hype nijak výrazně neční a nic nového převratného nepřináší, ale ono neo-prog/djent pidlikání zvládají solidně, dá se říct, až na světové úrovni.
MDB je naprosto klasickej djent v dobrym i špatnym slova smyslu. Mnohokrát slyšené (ovšem s přehledem zahrané) postupy nezachrání ani velmi dobrá produkce alba. Schopnosti posouvat hranice žánru se hold dostalo jiným. Je sice sympatické, že jde o tuzemskou partu, ale body nahoru jim za to dávat nehodlám.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.